VIDEOKAMERY.cz | Canon XF200: Král...

Fanoušek jiných značek promine, ale zase jednou LZE mít z něčeho radost! Božský Canon tlačí jeden skvost za druhým a konkurenci nechává pouze pomyslnou žhavou čáru v místech, kudy prolétal ve vítězném tažení. Tuším, že si vysloužím pár výtek o vlezdokánonství, ale nemohu jinak - budiž mi dána šance to obhájit. Podle všeho byl právě Canon zasažen ZLOU přírodou v roce 2011 ze všech DIGI-gigantů nejvíc; a přesto (téměř) nepřerušeně chrlil jednu perlu za druhou. Rodině jeho poloprofesionálních brunetek v čele se střídaným Králem jednočipů XF100 přibyly postupně krásky XA10 + HF G10 a loni jejich širokoúhlé nástupkyně XA20 + HF G25/G30. Jako kapku poučený laik oboru zabojuji za logiku nadpisu i úvodníku (nechť mi čtenář odpustí ). A k rostoucí množině již prodaných kousků zmíněných typů z obrázku pod odstavcem je tu nabídka jednoho z nejprofesionálnějších Šopíků z ranku, se skladovými zásobami většiny sortimentu pro domácí točiče i náročné fajnšmekry vč. doplňků...

V tradičním odstavci odkazů k souvislostem na těchto stránkách si lajznu malé vyznání. Když věděl o Internetu ještě v ČR málokdo a mě samotného k získání webu www.videokamery.cz přemlouval kamarád (psal se rok 1996 a naše obchodní začátky za sebou měly ŠEST LET), produkoval Canon SOLIDNÍ sortiment videokamer a byl přinejmenším členem jakési vůdčí skupiny tohoto ranku. Vytrvalostním během pohnutou historií se u této značky občas projevovala opatrnická povaha, jež spočívala v poměrně časté vyčkávací taktice. Canon byl nakonec z té vůdčí tlupy, která osazovala do svých spotřebních Low-End strojků CCD-snímače s 800kPx posledním, respektive montoval do spotřebek dlouho čipy s "pouze" 540kPx, což mu tenkrát (z živé paměti) vyneslo jakési odsouzení části malospotřebitelských „odborníků“. Po přelomu tisíciletí se náš-váš Web symbolicky ujal odsuzovaného - to ale jen v kamerách - dítěte a (snad oprávněným) vyzdvihováním pozitiv budoval postupně a velmi trpělivě onen pravdivější obraz o skutečné kvalitě této značky v "našem" sortimentu videokamer. A jakoby se Canon odměňoval za naši věrnost, obul se v posledních sezónách do videokamer takovým způsobem, že mu žádná konkurence nestačí. S nástupem veleúspěšných Ájedniček na začátku roku 2007 doslova natrhl kalhoty (anebo to, co bývá pod nimi ) tehdy vůdčí firmě živnostenských strojů Sony, respektive tehdy a do té doby téměř neotřesitelnému postavení úřadujícího vůdce v tomto ranku. Ale to není ze vzpomínek poučeného laika do videokamer všechno…

Načež se Canon v následujících sezónách vyšvihl i k dalším fantaziím, jež představovaly veleúspěšné ručky HV20 s následnicí HV30 i češtinou vyladěnou HV40 nebo historicky JEDINOU dlaňkou HV10 (sám se s jednou dosud rád mazlívám), ale má na svědomí i výměnné objektivy XL H1/S; a spousty logicky pokračujících solidností - a následně už (bohužel?) bez páskové mechaniky. Asi je na místě připomenout, že zdaleka ne všichni přecházejí z pásek na karty, ale to by byla už jiná kapitola. Jak si čtenář všiml, VÝJIMEČNĚ (premiérově) přikládám dokonce DVA odstavce za úvodníkem: prostě si myslím, že JE PROČ. Nikoli zaslepeným vyzdvihováním zásluh VYSOCE bonitní a prosperující značky chci vyjádřit hold trůnícímu světovému Foto-Bossovi a nejen fanouškům jiných značek cosi vzkázat. Svět videokamer je jakousi Radou Vzájemné Kamerové Pomoci (RVKP), byť NE všichni obr-hráči táhnou za jeden provaz. Symbioticky spolupracující dvojice Canon-Sony dává možná světu daleko víc, než si umí malý spotřebitel (to nikoli vzrůstem, ale coby maloobchodní uživatel ) představit. Léty prověřená spolupráce při vývoji i recipročních dodávkách (například) CCD-čipů, jež nakonec (světe div se!) vyráběla firma Sony pro sebe, Canon i JVC na výrobní lince Canon, dává tušit, že dokud Japonec spolupracuje, nenechá Evropu v mrazivém „elektronickém hladu“. Vzhůru do popisu toho, s čímž jsme se mohli (škoda že jenom) pět dní mazlit…

Protože náš-váš Web považujeme za profesionála českého éteru přes ony recenze videokamer, nelze od nás očekávat začátek s popisem vybalování videokamery z krabice. Jednak proto, že takové úvodníky považuji za úsměvné a za druhé proto, že se často seznamujeme s prototypy a ty nemívají standardní krabici, v jakých jsou následně dodávány sériové kusy do prodeje čili maloobchodů. Nuže: začnu POPISEM TĚLA této nádhery. Černočerná krása s naprosto klasickým uspořádáním objektiv-tělo-řemen-kolíbka-hledáček má impozantní míry 160 x 201 x 353 mm a hmotnost 1.560 g (XF100 má 139 x 191 x 268 mm a 1.020 g): což jasně naznačuje, že nový STROJ je VÝRAZNĚ masivnější a hmotnější. Za objektivem s VELIKÝM „Ó“ je osazen HD CMOS Pro s mírou 1/2,84“, tj. metrických asi 9 mm. K čipu ještě počet pixel (3,09) a srovnání s XF100: měla 1/3“ (cca 8,5 mm) a 2,37MPx. Plynule se přesuneme k onomu OBJEKTIVU: značková sestava skel má totiž začátek ohniska 26,8 mm a konec na 576 mm! První údaj platí BEZ aktivace dynamické stabilizace (S ní pak 28,8) a oba dohromady maj dávat 20tinásobný ZOOM. Notoricky známý přepočet z málo napovídajcích koeficientů ke kinofilmu 35mm asi netřeba připomínat. XF100 má tato čísla 30,4 - 304 mm a tedy mj. i poloviční 10x ZOOM. Demonstrace přiblížení následuje na dvou video-políčcích z parku u brněnské hvězdárny na Kraví hoře, doplnění v odstavci níže…

Jenže tady se musím zastavit. Český Web značky udává v souhrnu dat to příznivější číslo šíra 26,8 mm, aby se dále v sekci Specifikace psalo jen o 28,8 mm. Ani zvídavým hledáním v zahraničních stránkách se nedozvíme NIC na 100%. Budu-li ale předpokládat, že osazení objektivu i snímače vychází z modelu XA20 i shodných údajů pro typ HF G30, napišme, že výše zmíněná čsla PEČLIVĚ ověříme a dáme do souladu se skutečností. Je tu však jedna má logická připomínka. Pokud je OPRAVDU nejširší ohnisko 26,8 a největší ZOOM-číslo 576 mm, obdržíme na kalkulačce jednu cifru, které si snad zatím nikdo nevšiml: ZOOM této optické soustavy musí být téměř 21,5krát, byť se všude deklaruje "jen" 20x...! No nic, ať tak nebo jinak, docela mě dostalo, že u takhle schopného objektivu nelze postřehnout běžně známé chromatické vady optiky: ANI na plný ZOOM tu NEJSOU patrny zásadní aberace...

Galerie ukázek. Zmiňuji se na jiném místě, že jsme neměli povoleno dát sem video-ukázky. Ale nebylo zakázáno mrknout na rozsah trasfokátoru a naznačit cosi navíc. První ke zvětšení je fotka plodů jara a následují políčka z videa, otextována pro vyloučení omylu. Domnívám se, že jak dvojice 2+3, tak především 4+5 tvoří JASNÝ náznak schopností. A co říká fanoušek kvalitní optiky na drobný náznak z momentky pod číslem 6 (mám jich hafo)...? 

Ať vysypu zbytek parametrů, šup ty zbylé důležité v tomto odstavci. Na levoboku je NEDOTYKOVÝ výklopný LCD-panel s úhlopříčkou 3,5“ a za optikou hledáčkového okuláru s regulací dle oka obsluhy (s údajem +2 až -5,5 dioptrie) se nachází barevný hledáček 0,45“, oba shodně úctyhodnými 1,23 milionu bodů. Pro formáty záznamu a snímkové frekvence přikládáme radši přehlednou tabulku, ohledně přípojných zdířek videokamery si zapišme „jsou tady na všechno myslitelné“ - včetně XLR-speciálů - a stran botky tu konstatuji, že si milí Japonci nedovolili žádné experimenty typu úzké botičky pro doplňky, natož aktivní. Průměr závitu na optické libůstky je 58 mm - shodně s předchůdkyní - a pro ukládání videí i fotografií slouží DVA CF-sloty pro CF-karty a nadto jeden SD-slot na paměť nastavení stroje i ukládání dat. Přechod do praktické části recenze zjemním informací, že v jednom z obou CF-slotů jsme měli vloženu redukci CF/SD s běžnou SD-kartou neboli výrazně levnějším druhem média…

Masivní a ROZHODNĚ profesionální dojem už po prvním uchopení krasavice do rukou záhy umocňuje osahání. Zvídavým rukám poučeného laika se zde nabízí opravdu HAFO ovládacích prvků. Už třeba TŘI hlavní prstence manuálních řízení jsou světovým unikátem u jednočipové videokamery (doufám, že jsem na něco nezapomněl): zepředu prvním a nejširším rýhovaným kroužkem je ovládání ostření, za ním dalším-užším je ZOOM a nejužším je clona. Jednoduše GENIÁLNÍ! Střídavě zavírám oči a posunuji zvídavé prsty (především) pravé ruky po těle, až mě napadají pro tuhle fázi seznamování kdejaké mládežnické formulace . Tlačítko zásahu do ostření k umravnění na AF, přepínače ručních funkcí ostření i clony (viz obrázky) jsou pro mé prsty na svých místech. Stejný dojem mám z třetí video-spouště pod oblou přední hranou těla neboli těsně za objektivem i tlačítek PEAKING (zvýraznění zaostřených hran) a ZEBRA (indikace přepálených scén). Směrem dozadu už to bude chtít více poznání, ale uživatel, který zvolil tuhle strojovnu, si určitě čas UDĚLÁ. Posuvné voliče FULL AUTO (tady nikoli jako plný automobil ) či SHUTER (řízení expozice) doplňují ještě GAIN (zisk L-M-H čili malý-střední-vysoký, respektive jeho stropy zvolené L-M-H uživatelem) a WHITE BAL (balance bílé barvy včetně plného ručního nastavení). Máme-li stále zavřen LCD-panel, čudlíky pod ním jsou skryty; zbytek prvků je zezadu a na ručce (horním madle)…

MENU. Neodpustím si to slůvko: STRAŠLIVĚ rozsáhlá sestava nabídek této mašinky skrývá pro laika až nepochopitelné množství položek. My jsme si je pro přehlednost a nezapomenutí vyfotili a vypsali do textu. Vyjmenováváním bych ale přidával PŘÍLIŠ MNOHO textu a proto se omezím především na namátkové zmínky a hloubavějším zopakuji jejich seznam plus svůj @-mail k případné konzultaci (například zájemcům o koupi od nás). Přejděme na dokončení popisu. Excelentní vymoženost - u takhle kompaktní kamery určitě - tvoří ručka pro horní úchop neboli madlo na přenášení přístroje a pohodlné držení při spodních náhledech. Masivní ručka je ale také zjevně nosičem veledůležitých prvků k ext.-MIC-propojení a všemožnému ovládání audio-módů a vymožeností. Téměř shodné provedení s předchůdkyní XF100 odlišuje pouze drobná změna pozice mikrofonní zdířky typu JACK 3,5: nachází se těsně za XLR-fantomy, zatímco u 100ky byla pár milimetrů za XLR-tělesem ve směru dozadu. Na horní straně madla je ovládání transfokátoru, video-spoušť číslo dvě - tu třetí jsem identifikoval dole vpředu a všechny jsou tady - se zámkem horních funkcí (těch na madle) a botičkou na doplňky s klasickou roztečí ližin…   

Abych nezapomněl: na pravou stranu se do patřičné pozice samozřejmě šroubuje objímkovitý držák (snmek XF300/305 zepředu) externího mikrofonu (ale nemusí), jenž zde na fotkách v recenzi vyobrazen není. Doplnění těch detailů ovládání a výbavy, které ctěný čtenář zatím postrádá, naznačím v dalším průběhu recenze. Beru stroj do ruky klasicky s pravičkou v zápěstním řemínku a cítím, že TO JE VONO. Sedne jako prdelka na hrnec . Tady musím zmínit, že před uchopením jsem se asi půl hodiny vrtal ve všemožných nabídkách, abych alespoň trošku zkontroloval, co jsem jako lehounce poučený laik schopen zvětřit. Všechno v pořádku. Automat s možností vřazení mých pohmatů spuštěn, kamera zapnuta, indikace blikají (nebo prostě svítí) a já mačkám REC číslo jedna (to je to u pravého palce). Ale ouha: po zhruba 40ti vteřinách mi displej hlásí plnou mezipaměť s tím, že se zápis ukončuje. Dočetl jsem upozornění a pochopil, že CF-karta si žádá inicializaci, jinak mi dá košem. Realizuji požadavek a pokračuji v nahrávání. Mezinárodní skokové závody v Olomouci mají proměnlivé počasí a já se snažím vybírat podobné podmínky (současně si testuji v jezdeckém areálu i Sony CX900, jednoduše asi zapálený blázen )…

OTOČNÝ GRIP zápěstního úchopu. Už ve vstupním představení jsem naznačoval, že se mi to MOC líbilo. Tahle fantazie má totiž plných DEVĚT poloh! A jak jsem si na to HNED zvykl, už asi po půl hodině zkušebních točení ani nepoužívám tu první - rozumějme vodorovnou - polohu, protože hned další s úhlem odskoku 15° se mi líbí většinu dne víc. Když už jsme u těch úhlů, celkové rozpětí má být 120°, tedy děleno 15ti s osmi polohami (+ devátou základní = „z nuly“). Úhlové parametry má také hledáček: pozorovací úhel udávají japonští technici 28,2°a možnost vyklopení tubusu neboli okuláru pak až 68°. To vyklopení se mi subjektivně zdálo větší, ale budu jim muset asi věřit a vrátím se zpět ke gripu čili zápěstnímu pazourku pro pravičku kameramana. Osobně za mě SUPER! Dodám, že v každé poloze má logiku a hlavně: přístroj se pořád dobře ovládá: každý stav vyklopení použije logicky uživatel k poloze (náklonu) kamery, která mu zrovna vyhovuje. Jinak kolíbka transfokátoru samozřejmě za mě JE ÚPLNĚ de luxe, ale to není řešení, které by se u vyspělého stroje této HIGH-kategorie nějak nečekalo, že ano…

TŘINÁCT uživatelských tlačítek! Viz troj-foto zde nad textem. Zatímco současný základ poloprofesionální řady Canon HF G25 má uživatelský údaj „Ano plus dálkové ovládání“, pokročilejší mašinka HF G30 pak umí „ovládací volič plus 5 přiřaditelných tlačítek“, tahle kráska má v rodokmenu fantastický počet „13 tlačítek s přiřaditelnou funkcí plus výběr z 28 možností“. BOMBA! Předchůdkyně XF100 má tuhle kategorii možností s údaji „10 tlačítek, výběr ze 34 možností“. Nadšencům rodinného videa nemohu doporučit trápení s takovou strojovnou, protože mi to přijde oproti amatérským kamerám jako pomyslná příprava svátečního řidiče na Dakar (ten známý závod aut ). S výčtem (například) možností nastavení nebo mezních hodnot automatického řízení zisku se už dostáváme hodně mimo mísu maloobchodních spotřebitelů. Ale pro ty Dvoustovka přece není a nebude, že NEEE, sokoli…

Malá odbočka laikům i amatérským fanouškům s vyššími ambicemi. Nač je teda vůbec potřeba ten zisk čili GAIN? Tahle funkce se stará (zjednodušeně) o řízení světelnosti scén, aby se v záběrech podle možností „zesvětlila přílišná tma“, logická i typická pro slabé světlo oné právě snímané (špatné) světelné situace. Procesor si tak zvyšuje zisk až k mezi, na kterou jej pustí nebo taky nepustí uživatel. Automatický GAIN (bez omezení) může u kamery přidat elektronicky až tolik „světla“, že i když se v hledáčku nebo v LCD zdála scéna ještě OK, často je (následně na větší plazmě) nepoužitelná z důvodu obrovského šumu neboli zrnění obrazu. Ve srovnání s XF100 má popisovaná kráska o polovinu více možností a končí až na 33dB (max. 27 v auto-režimu), přičemž umí dokonce i vyladit záporný zisk -6 a -3 dB, ale oproti Stovce i -3dB v automatu! Polopatisticky doplním, že přiřazením rozumné výše meze automatického zisku si kameraman nezadělá na problémy s oním nadměrným zrněním až k nepoužitelnosti, ale musí počítat zase s tím, že záběr je „přirozeněji tmavší“, jako kdyby byla ve tmě fakt jakoby normálnější tma (v šeru ono šero atd.), nikoli tedy světlo ve tmě, i když tento pojem už asi vyluzuje literární smysly pro nesmysly.  A na Auto-GAIN do jeho limitu je tu páčka se třemi polohami L-M-H, což jsem už naznačil výše…

Vestavěný šedý filtr. Většinu recenze musím vařit z toho, co jsem zažil za pár dní pomazlení (snímek nad tímto odstavcem ukazuje "klasický" přepínač ND-filtru na XF300). Oproti většině článků na tomto Webu tedy nemohu otevřít LCD, zapnout stroj a zkontrolovat, zda se nemýlím. A pokud se nemýlím ani tady, XF-Dvoustovka má automatický šedý filtr, který se samozřejmě dá ovlivnit, ale komu to vyhovuje, nechá jej aktivovat od chytré elektroniky naší videokamery. To lze ostatně i prostřednictvím funkce Wi-Fi, o níž informuje další malý odstavec...

Ovládání přístroje z tzv. chytrého telefonu. Přiznávám se bez mučení, že tohle jsem nevyzkoušel, ale proč bych nevěřil profesionálně vedenému Webu centrálního zastoupení Canon, že. Tedy: pomocí bezdrátového ovládání Wi-Fi, které je i podle čs. encyklopedie jakousi zvláštní slovní hříčkou, lze u XF200 zahájit a ukončit nahrávání, třírychlostně ovládat zaostření a shodně i ZOOM čili transfokátor, řídit režim a úpravu vyvážení bílé barvy, moci ovlivnit clonu a závěrku, teplotu chromatičnosti, aktivovat tlačítko s přiřaditelnou funkcí a nechat uživatele fungovat automaticky nebo i direktivně vypnout právě výše zmíněný neutrální elektronický šedý filtr. UFF, to jsou mi věci…

Když jsme byli u toho bezdrátového spojení, krom všemožných doplňků „firemní povahy“ (to jako originálních) lze volitelně dokoupit i výše vyobrazený GPS-modul GP-E2, alespoň podle zmíněné stránky české centrály. Protože tohle si vůbec nemám kde ověřit - většina pojednání o GPS-modulech uvádí jen zrcadlovky - slibuji, že dle možností se po dodávce prvních XF200 pokusíme zjistit, jak je to s kompatibilitou a dáme to sem na vědomí. Letos jsme už sice jednomu VELKÉMU FOTO-fanouškovi tenhle modul dodávali, ale věcička proběhla firmou hodně rychle a logicky se XF Dvoustovce vyhnula o několik měsíců. A POZOR: první dodávka Dvoustovek je na cestě...

Transfokátor s dvacetinásobným optickým přiblížením. Tenhle parametr jsem sice zmínil už výše, ale dovolím si k němu napsat několik slov navíc. Ještě před (dejme tomu) deseti lety se mnoho profesionálů ujišťovalo v přesvědčení (a radili i svému okolí), že desítka bohatě stačí a víc se stejně v ruce neudrží. Nesouhlasím. Jednak proto, že stativy JSOU pro foto-video obory MNOHEM starší, než patent pro stabilizaci obrazu. Za druhé, že dnešní stabilizátory opravdu STABILIZUJÍ a pak taky hlavně proto, že DVACÍTKA ZOOM je prostě dvakrát víc než 10 a basta fidli. Mnohokrát jsem ocenil možnost většího přiblížení, když jsem třeba z horizontu na rušné třídě obsáhl svatební kočár na stovky metrů až k projetí kolem mě s kamerou na stativu, který jsem tak nemusel instalovat dvakrát. Nejen proto jsem měl v dávných SD-dobách raději Canon XM2, než Sony VX, které měly vesměs tuhle funkci s poloviční schopností. A za sebe se domnívám, že právě tenhle atribut byl jedním z hlavních (deseti?) taháků, díky nimž se po nástupu XH A1/s tak jasně měnilo zastoupení živno-techniky ve prospěch Foto-Bosse s červeným logem. Mimochodem: kolébkový ovladač má možnost nastavení 3 proměnlivých režimů rychlostí „rychlý-normální-pomalý“ a v každém režimu je k dispozici 16 rychlostí (!). Menší kolíbka na madle má tentýž počet rychlostí, ale vždy jen v konstantním pohybu motorků pro přiblížení záběru - neumí tedy variabilní ZOOM…

Možnosti formátů záznamu a snímkových frekvencí jsou tak rozsáhlé, že sem raději vložíme „pouze“ jejich tabulku s přehledem. A abych nezapomněl vyčerpat zajímavé detaily, zmíním minimální vzdálenost pro zaostření 60cm v celém rozsahu transfokátoru a pouhých 10 mm v režimu nastavení na funkci „širokoúhlé makro“. Vezmu-li v úvahu, že samotná kamera je ve svém rozsahu širokoúhlá i dalekohledová ažaž, nejsem si jist, kolik uživatelů si asi dokoupí k takovému „Mercedesu“ ještě předsádku nebo konvertor, ale zmiňme se o nich. ŠÍRO totiž má posunout z matematické logiky nejširší ohnisko až na číslo 20,1 mm (ano, koeficient 0,75x) a TELÁČ (pardon za ten žargon ) 1,5x prodlouží dosah až na logických 30x zoom. Osobně bych možná zvolil spíše ten první ale jeho cena je vesměs přes 13 tisíc, zatímco mladé hovězí se dá najít i pod 9 Palackých (pardon, myslím to TELE)…

Dodávané příslušenství obsahuje akumulátor zmíněné (nejstarší) devítkové patice BP-955, u nějž si prostě tipnu, že nepůjde pod 3-4 hodiny provozu (kapacita klesala pomalu a Web říká 260/270 minut) a v sadě je samozřejmě i externí nabíječka CA-930. Velká clona se nasadí na objektiv snadno a jejímu „dveřnímu systému“ říká český Web „sluneční clona se zábranou“. Bezdrátové dálkové ovládání WL-D6000 je MNOHOMOŽNOSTNÍ a že se ani VELKÁ oční mušle na tubus hledáčku nedokupuje, je logické (leda poté, co si ji někdo ztratí ). A protože předpokládáme, že toto potěšení bude na trhu výrazně déle, než amatérské modely, lze slíbit, že doplňkové věci, jakými jsou dálkové ovládání zoomu ZR-2000 (na snímku vyobrazeno s XH A1) anebo ovladač RC-V100 vyfotíme a seznámíme s nimi čtenáře, pokud se mihnou naší firmou nebo si je vyžádáme na test. Ostatně: děláme to často třeba i jen z osobní zvědavosti, jsme přece zarytí fanoušci VIDEOKAMER, že…

Poznatky na okraj. Ventilátor v této kameře (zřejmě) chladí elektroniku, starající se o extra operace typu přepočtů a ukládání různých komprimátů v reálném čase. Jak je vidno na snímku výše, vývojáři dokonce označili jeho výdechové (detail vlevo EXHAUST) i nádechové (vpravo AIR INTAKE) mřížky, aby je snad někdo neucpal. Aktivace je v MENU (náš popis strana 13 - Fan ON/Automatic) a podle potřeby se může zapnout až do mírně slyšitelných tónin. Přehrávání pořízených videí se děje v režimu MEDIA hlavního vypínače/voliče režimů, který je všude vidět pod zadním sloupkem madla, nad hranou LCD. Tlačítka pohybů v přehrávání jasně napoví. Scény jsou přístupny shodně se zavedeným systémem u nelineárních záznamových médií. Kompaktnost stroje do akcí i terénu zmíním v kostce: zdá se mi na hraně kvůli velikosti, ale jsem přesvědčen, že pokročilejší uživatelé by se po zklušenostech s obřími kamerami mohli nad tímto parametrem (blaženě) usmívat. Propojovací zdířky jsem už výše trošku odbyl, takže dle obrázku níže: vlevo je to jasné, vpravo je Sonyho platforma LANC a kdo bude hledat pozorně, najde ještě na druhé straně přední nožky madla mini-USB (respektive její krytku). XLR a další zdířky už se probraly výše.

Teď jsem se projel rolovacím kolečkem PC-myšky opět nahoru-dolů a zjistil jsem, že až sem to už asi dočetli jen ti nejtrpělivější, hodí se skončit. Podle mě jsem zase jednou držel v rukou něco HODNĚ EXTRA. Nádherná a designem VELMI povedená věc, EXCELENTNÍ reakce všech potřebných funkcí, SKVĚLÁ citlivost ve špatných světelných podmínkách, TOTÁLNÍ výbava i osazení VŠÍM, co si může pokročilý uživatel nebo semi-profesionál přát. VYNIKAJÍCÍ ergonomie, fakt FANTASTICKÁ sada manuálních funkcí, VŠE pro uživatele na svém místě a nic k proclení (pardon, kritice). Jsem si vědom toho, že jsem spoluzodpovědný za případný nález chybiček, jimiž se mohou zaobírat potenciální budoucí majitelé, ale slibuji za naši firmu, že poznatky a zkušenosti od uživatelů i své vlastní budeme zveřejňovat průběžně s jejich nabýváním. Ale teď tu prostě nemohu dát jiný VERDIKT, než 100%. V peru máme text o další černočerné kráse - pravda z jiné kategorie cenou i výkonem - ale porovnávání nazvěme třeba sestrou moudrosti (matička už je holt obsazená) a ta naše bývají docela věrohodná. Na úplný závěr chci ještě uvést dvě věci: jednak tu, že jsme měli zakázáno z pochopitelných důvodů zveřejňovat video-ukázky z tohoto prototypu (doženeme) a druhak (týnejdžrovsky řečeno ): díky centrálo Canon, že jsme mohli být první. HOWG...

Za VIDEOKAMERY CZ sepsal Petr Jelínek, fotodokumentaci nachystali Milan Navrátilík a šarmantní návštěva Canon XF200...