Nejlevnější Low-End? Sony TRV255/265!

Nejlevnější z nejlevnějších, ale amatérsky vyhovující...

Nad technologií Digital8 se pomalu - ale zjevně - už asi stahují mračna. Ačkoli kvalitou svého videozáznamu si rozhodně vyspělejší stroje historie D8 nezadaly s (dnes) nejrozšířenějším formátem Mini DV, nemá už v současné době systém D8 rozhodně na růžích ustláno. Končící (?) stroje se shodnými těly s analogy jsou i na českých stránkách Sony prezentovány již pouze coby dva modely videokamer D8 využívající osmimilimetrovou pásku: TRV255 a TRV265. Navíc vymizela jejich někdejší největší přednost, a to přehrávání a také případná možnost současné digitalizace záznamů pořízených analogovými systémy Hi8 nebo Video8. Rád bych se dnes zaměřil převážně na výbavou slabší model Sony TRV255, ale zmíním samozřejmě i rozdílnosti od jeho dražšího silnějšího bratříčka TRV265…

Již na první pohled obě kamery zaujmou svým designem i hmotností připomínající leckomu (mně tedy ano) možná dobře vypálenou cihlu. Ačkoliv lidé s větší ovládací kameramanskou rukou nakonec mohou toto uspořádání ocenit, ruku na srdce: dnes se přece jenom videokamery spíše zmenšují a takovíto giganti připomínají spíše staré zlaté časy. Ale abych jenom už úvodem nehaněl. Velikost těchto poloanalogových přístrojů je logicky dána především velikostí používaného záznamového média - vlastně analogové kazety 8/Hi8/Digital8 - a menší už to bohužel asi udělat nepůjde: neboli nebude možno zrobit. I přesto (nebo právě proto?) se kamera celkem velmi dobře drží. Pouze po stránce uspořádání ovládacích prvků bych však přece jen chtěl zmínit na můj vkus příliš malou a mé ruce nepohodlně vysoko posazenou páčku ovládání transfokátoru…

Ovládání a celková výbava: za ty prachy dost v poho...!

A tím se hned dostáváme k ovládání. To je z části umístněno na zadní straně videokamery a částečně pak pod výklopným 2,5 LCD-displejem, jenž však není - jak bývá u přístrojů Sony v posledních letech zvykem - dotykový. Na zadní straně je ještě kromě video-spouště a hlavního vypínače/voliče funkcí kamery například rolovací kolečko (SEL/PUSH EXEC) pro pohyb v nabídce MENU (to je pod LCD) a také k manuálnímu ostření, nastavení efektů FADER (celkem standardně chudá nabídka pouhých čtyř variant), dále vlastní zapnutí manuálního ostření (FOCUS), tlačítko přisvětlení (LIGHT) minisvětlem (vedle objektivu) nebo volby tzv. protisvětla (BACK LIGHT). Pod displejem pak najdeme běžná přehrávací/volící tlačítka, ale i speciální funkce, třebas takovou BURN DVD/VCD, jež umožňuje pomocí příslušného software jediným zmáčknutím vypalovat DVD nebo Video CD přímo z kamery. Tady je problém nebo snad nedomyšlenost celého systému v tom, že záznam z kazety nelze před vypalováním upravit a tak pokud není uživatel Pan kameraman, který vše natočí na poprvé bez zaváhání, asi tuto funkci příliš nevyužije…

Dalším - a dnes už u digitálek neobvyklým - je tlačítko TITLE, jež umožňuje vkládat do videa titulky, a to buď několik přednastavených titulků (v anglickém jazyce) nebo si případně může uživatel vytvářet vlastní: videokamera však (pochopitelně) nepodporuje českou diakritiku. Na horní straně ještě musíme zmínit posuvný volič nočního režimu (tj. NIGHT SHOT PLUS) a nad displejem další dvě tlačítka. Jedno je pro takzvaný EASY režim kamery, kdy dojde k přepnutí na automatiku, zvětší se písmo na LCD-displeji a uživatel má znemožněno jakékoliv manuální nastavování. Druhým je pak tlačítko pro signalizaci stavu baterie DSPL/BAT INFO, které takto funguje i ve vypnutém stavu videokamery: na vyklopeném LCD-panelu se po několik vteřin indikují potřebná data s nasvícením, jež není totožné se zobrazením videa při práci. K tomuto si však neodpustím malou poznámečku. Na displeji se naznačuje nejen procentuální stav nabití akumulátoru, ale i odhadované časy nahrávání se zapnutým LCD nebo jen hledáčkem. Tyto zobrazené hodnoty však hraničí se science fiction, nebo kamera mi po údaji o zůstatkovém nahrávacím čase 53 minut přes LCD vypnula asi po 10 minutách, což je spíše k pousmání…

Nabídka, ovládání a osazení velelevných přístrojů...?

Nyní se podíváme blíže na MENU obou modelů. Hlavní nabídka popisovaných přístrojů neobsahuje kromě běžných nastavení - jako například možnosti volby širokoúhlého formátu 16:9, nastavení obrazových efektů (např. sepia nebo černobílý obraz) - ani u jednoho z obou modelů nikterak velké možnosti. Jediným opravdu zajímavým a přiznemje že i velice příjemným překvapením je možnost aktivace intervalového nahrávání, což u konkurence v této cenové kategorii - TRV 255 se u nás prodává dokonce kolem 9000,- korun (donedávna byla za 8.888,- Kč) a TRV265 jen něco přes jedenáct tisíc - nebývá vůbec obvyklé. Jinak po stránce ovládání ani kamera ani její nabídka nevybočuje z normálu a určitě není náročná ani na velmi začátečnického uživatele, a to včetně základních nastavení parametrů přístroje v čele s časovými údaji a podobně…

No a když už jsme se nyní tak úspěšně prokousali designem a ovládáním, měli bychom také poodhalit tajemství vnitřního osazení. Oba modely TRV255/265 jsou vybaveny nejzákladnějšími CCD-čipy s miniaturní úhlopříčkou 1/6" a také s nízkým rozlišením 540 tisíc bodů. Už tato informace sama od sebe odsuzuje oba modely do role základních amatérských kamer v nadpisu naznačené nejnižší kategorie LOW-END. Lákadlem však může být impozantní dvacetinásobný optický ZOOM i poměrně velká optika firmy Sony (?) s průměrem závitu optického příslušenství 37mm. Z přípojných konektorů těchto přístrojů pak dvěstěpadesátpětka není oproti dražší kolegyni dvěstěšedesátpětce vybavena žádným vstupem, z výstupů však jmenujme kromě obligátní analogové vícepólové žluté zdířky a obrazového S-Videa i digitální video-výstup standardu IEEE1394 neboli (u Sony) i-LINK a také USB-port pro streaming videa, tedy stahování videa právě přes rozhrání USB pouze v tzv. náhledové kvalitě. Zvídavějším čtenářům doporučujeme pro názornost kliknout na obrázek u tohoto odstavce...

Ani výklopný LCD panel není ničím výjimečný. Již zmiňovaná úhlopříčka 2,5" s malým rozlišením 123 tisíc bodů nebo sice výsuvný/výklopný, nicméně černobílý hledáček s rozlišením 90 tisíc bodů rozhodně žádnými hity nebudou a nakonec určitě nepřekvapí ani "pouze" elektronická stabilizace obrazu (zapla Pánbůh aspoň za ni). Kamera je pochopitelně vybavena i nočním režimem, který je - u Sony takříkajíc tradičně - jaksi šedozelený: a to díky nasvětlení infračervenými LED diodami. Ačkoliv vedle páčky transfokátoru je u obou modelů tlačítko foto-spouště, ani jeden není vcelku logicky vybaven slotem pro paměové karty a tak digitální fotografie jsou realizovány klasicky jako i u dalších levnějších kamer pouze asi pětisekundovým statickým záběrem na pásku vložené videokazety (a do PC přes Fire-Wire). Vestavěný mikrofon je stereofonní, ale mikrofonní zdířku bychom na těchto strojích hledali samozřejmě také marně…

Naprostým začátečníkům a spořílkům: určitě doporučit

Probrali jsme tedy společné vlastnosti obou modelů Sony DCR-TRV255/265 a před závěrem dnešní mini-recenze se již konečně můžeme podívat i na jejich rozdíly, kterých je ale vlastně velice poskrovnu. Prvním je provozní DV vstup u dražší videokamery DCR-TRV 265 (tj. průchozí dovnitř), druhým a také posledním odlišením je přítomnost dálkového ovládání u vyššího modelu, respektive absence ovladače u TRV255. Samozřejmě mě zajímala možnost využití dálkového ovládání i na nižším modelu, ale přiznám se, že se mi propojení nepodařilo. Jinými slovy: Pokud by si vzal (nebo dokonce dokoupil) uživatel-majitel TRV255ky ovladač z dvěstěšedesátpětky, dočká se určitě zklamání, protože levnější z obou kamer na něj vůbec nereaguje a v hlavní nabídce funkcí MENU položka ovladače chybí. To jen jaksi navíc jako odpověď na poměrně častý dotaz z nejrůznějších diskusí, jichž jsme si samozřejmě všimli i my…

Co napsat na závěr? Obě dnes popisované videokamery od firmy Sony spadají do té nejlevnější a tedy i výbavou nejzákladnější kategorie. Ačkoliv jejich vlastnosti nejsou nakonec nikterak zvláš zářivé, určitě si své spokojené uživatele najdou. Pro základní amatérské video jsou zjevně plně dostačující a naopak absence některých nadstandardních funkcí vlastně nejen usnadňují ovládání, ale i velmi příjemně snižují pořizovací cenu obou těchto modelů. Doprovodné obrázky u dnešního textu by měly spořivějším čtenářům-potenciálním kameramanům naznačit alespoň částečně, o čem jsme tu chtěli hovořit (respektive psát). Připomeňme, že všechny snímky máme na našich www-stránkách už téměř dva roky popsány pro lepší čtenářovu orientaci (přiložením kurzoru počítačové myšky na obrázek) a nachystány ke zvětšení následným kliknutím (nejobvykleji) levým PC-myšítkem…

Dokončuje PJ: Vynecháme-li dnes jakékoli stesky nad kamerovou výrobní strategií firmy Sony, nemůžeme si nepovzdechnout alespoň nad viditelnou ztrátou lesku nedávné slávy nahrávacího mezi-systému Digital8. Jeho uvedením na trh v roce 1999 dala jedna z vůdčích značek (!) světového know-how našeho oboru Sony veřejnosti amatérských kameramanů dobrou možnost moci si své analogové nahrávky z úzké osmimilimetrové pásky nejen přehrát, ale i případně převést do digitální podoby. Současná překotná doba je ale zjevně ve znamení totálního konce formátu, jenž dodnes provozují i nejrůznější točiči společenských událostí (nejen) pro jeho masivnost a - donedávna produkovanou - i velmi solidní výbavu. Posledním mohykánem bych si tu dnes dovolil označit v lednu roku 2003 doprodávaný megapixel DCR-TRV740. Jenže od té doby se - bohužel - vcelku velmi úspěšná éra poloanalogového systému D8, k jehož slávě přispěla druhdy nemalým dílem i firma Hitachi, chýlí ke konci. Konstatujme, že je to (nejen?) podle nás docela škoda a jděme chystat další recenze, práce je dost…